Nefi´s World

Přišli páni v černé róbě
vůbec nevěřili tobě.
Uzamkli tě do okovů
a já nerozuměl tomu.
Odvedli tě s sebou,
že máš kůži bledou.
Naposled když viděl jsem tě,
mizelas v měsíčním světle.
Jako otrok temnoty,
byl jsem plný prázdnoty.
Když jsem spatřil tvoje slzy,
doufal jsem, že uvidím tě brzy.

Na kopci tam stojí kůl
a v mých očích slaná sůl.
Oni snad nemají srdce
svazují tvé poraněné ruce.
Ohnivá louč, pro mě tak bolavá
spaluje dřevo pod tvýma nohama.
Plameny olizují tvé tělo,
vidím, že křičet by se ti chtělo.
Nemůžeš přes temný dým
přes své slzy nevidím.
Oheň zhasl, odcházejí
a mé rty se smutkem chvějí.
Sbírám popel a v hrob tvůj jej dám
s ním i své srdce zjizvené odevzdám.
Dnes v noci jsi padla a já s tebou,
u tvého náhorbku ležím, ruce mě zebou.
Vyprchal život i z mého těla.
Cítím, že vidět bys mě chtěla.
Tolik lásek zemřelo s touto dobou zlou,
a já teď odcházím za tebou...