Strom
Už tisíc let tu stojím,
viděl jsem toho moc a moc
dnes se ale bojím
až snese se noc.
Přijdou se zlými úmysly,
do rukou se mi zaseknou,
nikdo z nich ale nemyslí,
na to proč tu vlastně jsou.
Už slyším jejich kroky,
ten hrubý a mrazivý smích
já který tu bdím už roky,
teď pocítím bolest ve větvích.
Přežil jsem lijáky,
přežil jsem hrom,
války a vojáky,
tak na co jim je jeden starý strom?
Já viděl těch dětí tu vyrůstat,
poskytl jsem jim chaldivý stín
odkaz tu po mě má nezůstat,
a proto jde na mě splín.
Sám uprostřed pšeničných polí,
poslán jsem na smrt, úniku není
Kdyby však věděli jak mě to bolí,
určitě názor na stromy změní.
Už na mě nikomu nezáleží,
lidé chcou abych zemřel a hned
Neví však kolik toho ve mě leží,
moh bych jim toho vyprávět.
Rosa po listech mi stéká,
to moje slzy jsou,
a z dálky zpívá mi řeka,
že mí popravčí už jdou.
První rána sekerou,
míza je mou krví
Prosby oni neberou,
a já umírám hned napoprvý
Moje tělo k zemi padá,
to už ale nevnímám
Tráva po dešti je mladá
a já na ní umírám.
Tisíc let jsem tu stál,
že prý starý strom je kýč,
a moc jsem se bál,
ale teď už je všechno pryč...
nnnn
(nnnn, 10. 2. 2010 16:58)